Už jste si někdy říkali, že vyzkoušíte něco, co jaksi vybočí z vaší komfortní zóny? Záleží, co by to mělo být. Může to být cokoliv. Abych vás uvedla do obrazu, tak já jsem taky dlouho nechtěla vystupovat ze své komfortní zóny. Říkala jsem si, proč bych to měla dělat. Jenomže potom jsem zjistila, že vystoupit z ní je docela fajn. Je to vlastně zkouška něčeho úplně nového. A třeba ve finále zjistíte, že vám to sedne daleko více. U mě to takhle bylo s módou. Já jsem nikdy neměla nějakou velkou potřebu se líčit, nebo dávat si silný make-up. Dalo by se říct, že jsem byla takzvaně „přírodní“..
Jenže čím starší jsem byla, tím více se mi začaly líbit rtěnky. Prvně jsem zkoušela spíše takové nevýrazné odstíny. Jenže to nebylo úplně ono a říkala jsem si, že mi to tak úplně nesedí. No a až později jsem zjistila, že ke mně patří spíše takové výrazné odstíny, které mě rozsvítí a člověk je hned na první pohled uvidí. A jakmile jsem si na sebe poprvé dala výraznou rtěnku, tak jsem v tu ránu pochopila, že přesně tohle je můj styl a měla bych se ho držet, protože mi hrozně moc sluší. Dokonce jsem se i zkoušela s různými odstíny rtěnek fotit. A bylo to vidět dokonce i na fotce, že mi sluší výraznější odstíny.
A jako by mě celou rozzářily a daly mi úplně jiný styl. Člověk vypadá mnohdy s rtěnkou úplně jinak a lépe. Říkáte si, že je to jenom obyčejná rtěnka. Ale já si myslím, že i rtěnky mají svoje kouzlo, které člověk uvidí, až si je na sebe dá. Obecně make-up není vůbec špatná věc. Zakryje pupínky a třeba rtěnka vám zvýrazní rty, řasenka zase řasy. Ale zase nemám ráda takový ten make-up, kdy druhý člověk nepozná, že jste to vy. Mně stačí i obyčejná rtěnka a třeba oční stíny a hned se cítím o moc lépe. A je to moc fajn. Takže vidíte, co všechno dokáže udělat make-up s lidmi. To je kouzlo, co?