Také vám připadá, že dnešní doba dětem nedopřeje tolik radosti, jako jsme zažívali my, když jsme byli v jejich věku? Současný svět se díky přetechnizované a digitalizované epoše kamsi řítí, a mnoho moudrých lidí se na tento fenomén dívá spíše s despektem. Problém je zejména v tom, že technika je mnohdy proti lidem zneužívána v mnoha směrech, a že je také využívána v nevhodném poměru vůči přirozeným, zejména fyzickým projevům.
Sledovat dospívající mládež, jak jde po ulici, a namísto, aby se ti mladí mezi sebou bavili a vnímali, co se odehrává kolem nich, že kvetou narcisy, pučí stromy a zpívají ptáci, že se konečně po dlouhé zimě zelená tráva, a že slunce nad hlavou již příjemně hřeje, zajímá je pouze to, co se děje ve virtuálním světě pod tvrzeným sklem displeje mobilního telefonu – tak toto je skutečně depresivní, možná depresivnější, než vysílané negativní zprávy v televizi. Mladí lidé jsou naše budoucnost a co z nich vyroste, když je zajímá jen mobil? Nebudou chtít o deset let později vybudovat raději podzemní bunkry, kde se jim bude lépe žít, aniž by je rušilo slunce nad hlavou, vítr a déšť, přičemž v podzemí ani nesvítí slunce a ani neprší?
Opusťme raději tyto monstrózní scénáře a postavme dětem na zahradu dřevěné pískoviště, skluzavku, houpačku, prolézačky a docela obyčejný provazový žebřík. Dopřejme jim lepší zábavu v reálném světě, ať odloží mobilní telefon či tablet a věnují se sami sobě, svým fyzickým dovednostem a schopnostem, a ať mezi sebou komunikují ústně, třeba pokřikem, nikoli zesílením reproduktoru na mobilu, který vám zprostředkuje kohoutí kokrhání a hlas pěnkavy. Nenechme děti přeměnit na syntetické kyborgy, bez citu a zájmu o okolní svět a vraťme také světu lepší podobu, bez přemíry technických vymožeností, s nimiž jen lenivíme a omezujeme se v tělesném pohybu.