Celý život jsem si snila o tom, že budu mÃt velikou rodinu a tÅ™eba klidnÄ› tÅ™i a nebo ÄtyÅ™i dÄ›ti. Jenomže jak si to ÄlovÄ›k vysnà a jak jinak si to pÅ™eje, tak to nemusà vždycky dopadnout tak, jak ÄlovÄ›k mÃnÃ. Tak jsem z toho byla velice neÅ¡Å¥astná, když mi Å™ekl, že mám nÄ›co s vejcovody a vajeÄnÃky a že pro mÄ› bude opravdu hodnÄ› složité otÄ›hotnÄ›t. Když jsem tohle poprvé slyÅ¡ela, tak jsem málem omdlela. Byla jsem z toho úplnÄ› neÅ¡Å¥astná a nemohla jsem tomu vůbec věřit. Stále jsem si opakovala, že je to asi jenom nÄ›jaký omyl a nebo nÄ›jaká pÅ™echodná reakce nebo pÅ™echodný stav.
Kdy se mi potom úplnÄ› vÅ¡echno zlepÅ¡Ã a já otÄ›hotnÃm úplnÄ› normálnÄ›. V tu dobu už jsem úplnÄ› nesnášela vÅ¡echny ty matky, které dÄ›ti vůbec nechtÄ›jÃ, ale otÄ›hotnà snadno, které otÄ›hotnà klidnÄ› ze dne na den a nebo jenom kvůli tomu, když se na muže jenom podÃvajÃ. ProÄ nemůžou mÃt dÄ›ti takové ženy, které si je opravdu od srdce pÅ™ejà a které by se o nÄ› starali? Jenomže já stále vidÃm, že dÄ›ti majà hlavnÄ› ty ženy, které o nÄ› vůbec nestojà a nebo jsou tÅ™eba také drogovÄ› závislé a nebo potom dÃtÄ› dajà do baby boxu. A nakonec to dopadlo pro mÄ› skvÄ›le. Těšà mÄ›, že po tÅ™ech letech jsem proÅ¡la opravdu velikou a nároÄnou drahou léÄbou, kdy jsem potom se uzdravila a už mám jedno dÃtÄ›.
LékaÅ™i mi ale doporuÄili, abych už druhé dÃtÄ› nemÄ›la, že prý by to bylo pro moje riziko a pro dÃtÄ› také, že prý dÃtÄ› by mohlo trpÄ›t nÄ›jakým postiženÃm. Tohle jsem rozhodnÄ› slyÅ¡et nechtÄ›la. Tak jsem opravdu nadmÃru ráda, že mám alespoň jedno vlastnà dÃtÄ› s partnerem také plánujeme, že za dva roky budeme adoptovat jeÅ¡tÄ› jedno novorozeňátko. Jsem opravdu klidná a těšà mÄ›, že mám vlastnà dÃtÄ›, ale chtÄ›la jsem velikou rodinu, takže když nemohu mÃt druhé dÃtÄ›, tak jsem si Å™ekla, že dám domov nÄ›jakému jinému miminku, které nÄ›kdo odložil do babyboxu. Já si myslÃm, že každé dÃtÄ› si zasloužà rodinu a také velikou lásku, a to hlavnÄ› od maminky a tatÃnka.