Žena bývala v minulosti ta, která se starala o tom, aby nevymřel rod. Dlouhou dobu to bylo velmi úctyhodné poslání, ale v poslední době se tento úkol vlastně docela scvrknul. V dnešní době není vůbec důležité, jestli děti máte nebo ne. Dříve bylo nezbytně nutné pro to, abyste měli jistotu, že se o Vás bude mít na stará kolena kdo postarat, porodit a dobře vychovat několik dětí. Běžně se počítalo s tím, že ne všechny se dožijí dospělosti, takže to, že lidé měli více dětí byl vlastně jednoduše praktický tah. Navíc, lidé dříve mnohem více ctili rodinnou posloupnost. Co si pod tím představit?
Tím, že k dědictví přicházeli členové rodiny podle pokrevní příbuznosti, bylo nutné, aby ten, kdo něco vlastnil, měl v lepším případě syna nebo aspoň vůbec nějaké děti. Šlo o věc cti, předat svému dítěti vzrůstající panství, které mu nebo jí patřilo jako věno a zlepšovalo tak jeho postavení ve společnosti. Dnes je možné si na důchod šetřit již od brzké dospělosti, takže teoreticky odpadá jeden z důvodů, proč mít děti. Navíc, dnešní svět nabízí tolik lákadel a možností, že dokud jste mladí a sami schopní, ani si neuvědomíte, že jste sami. Tento pocit osamělosti sice asi vnímat můžete, ale dá se docela jednoduše přehlušit.
Ale až v momentě, kdy budete sedět sami na pohovce ve svém bytě a už se nebudete moci tak dobře hýbat jako v mládí a vše bude složitější, teprve pochopíte, co jste v mládí ztratili. Mít rodinu a děti je velmi důležité pro naši psychiku. Dává nám to pocit sounáležitosti a domova, kam vždy budeme patřit, i když přijdou složitější období. Jenže o to musíme usilovat, a to již od mladého věku, protože právě tehdy se vytváří ty správné vazby. Později pak zjistíme, že již není ten správný čas a lidé, které bychom vedle sebe ocenili, jsou již dávno zadaní a mají své rodiny, děti a domovy.